VI. Výjev citů měšťanů blatenských

VI.
Výjev citů měšťanů blatenských
po uzdravení a navrácení-se z Mořských Benátek do Blatné
Vysoce urozeného svohodného Pána Ferdinanda Hildprandta z Ottenhausů a na Ottenhausích, ve spolku vysoce urozené rodiny dne 21. května 1843.
Vítáme Vás sypouc kvítky V cestu Vaši z ciziny, Blaze vkročte mezi dítky V lůně milé otčiny. Nemoc, jenž Tě otče dlouhou Trýzní bolně svírala, Ta i naše srdce touhou A bolestmi stíhala. 25 Opuštěný nevesele Tvůj na nás pohlížel hrad, Naň jsme, dítky osiřelé, Smutně zhledly častokrát. V Tvojich předků starém znaku Statný rytíř smutně zřel, Jakby u žalostném zraku Tajně skrytou slzu měl. A na hradě v noci tmavé Kvílil pánu věrný pes, Až ty nářky pronikavé Opětoval háj i les. Na vodách pak Uslaviných Něžná labuť úpěla, A na ňádrech labutiných Vodní lilje slzela. Jarních posel radovánek, Čáp se dlouho skrýval nám, Osiřelť i jeho stánek, Pak bez družky přilít’ sám. 26 Vy jste přišli – a hle! v nové Všecko plyne radosti, Lepší nastanou již dnové, Méně bude žalosti. Zdrávi buďte mezi svými, Vzdáleni jsouc Adrie. Mezi srdci upřímnými Ráj se Vám zas rozvije! 27