Sylvestrova noc r. 1846.

Sylvestrova noc r. 1846.
[87] Sylvestrova noc r. 1846.
(Ve velkém saloně shromáždili se rozmanití ctitelé Sylvestrovy noci pod svým zvoleným ředitelem této slavnosti noční.)
Motto: Honni soit qui mal y pense.
Ředitel.
Dvanáctá již hodina se blíží, Tedy číše na stůl postavte; Když se do hrobu rok starý sníží, Pohřeb jeho vínem oslavte! Strojit pohřeb, slavit spolu křtiny, Toť jest těžký velké práce kus; Nemálo nám třeba Mělničiny: Živ buď český Dionisius! Dříve ale chválu, dříve hanu Nebožtíku roku projevme, A však podlé mravů Egypťanů S pravdy ničehož mu neslevme! 89 Protož míním, byste v střízlivosti Soud pronesli, Patres conscripti! Do dvanácté bude vína dosti, Až rok starý lehne do krypty! (Ředitel domluviv, sedne.) Ekonom.
Tento rok se dosti dobře choval, Z hroznů štědrých hojný plynul mok, Ač rod Braniborek zachoroval, Lékem hroznů chorý okřál rok!1 Pekař politikus.
Ač se z polí českých do bochníků Liliputských boží octnul dar, Žádný krajan hladem Irlandčíků Na mizinu nepřišel a zmar. Spisovatel I.
Na tom našem poli papírovém Vázlo ovšem psací řemeslo, Ve svém rouchu po trpácku novém Psacím dílnám škodu přineslo. Spisovatel II.
Na perutěch orla Tatranského Grammatiky-Matky český znak 90 Do povětří vzletěl bezmezného, Jak bez nitky papírový drak!2 Spisovatel III.
Ve vlastici české, v zprávě malé, Velkých kakografů plachý roj Znova začav půtky poustalé Dětský slabikář zval na souboj! Rozumný člověk.
Ovšem, dopustil se hrozných hříchů Minulý rok – otce svého syn; Rádi však mu promijíme v smíchu Pásmo kriminalních těchto vin! Vlast.
Ač mne mnoho synů v tomto roku Zpěvem svým a tancem slavilo, Mnoho ječmenového ač toku Na zdraví se moje vypilo: Přec mi sočení mých mnohých soků, Bůh buď svědkem! méně škodilo, Nežli přátelství to bez ouskoku, Které ve krčmách mne pojilo! Vlastenec I.
Já jsem činil, seč mé síly byly; Nemoha vlast šlechtit duchem svým, 91 Pil jsem Ležák, kdyžto druzí pili Bavorštinu douškem kacířským. Mistr vlastenský.
Šumnou novináři statistiku O mém kollegiu napsali, Osm tisíc květin ve skleníku Sadu vlastenského čítali. Páni, nedělejte tolik křiku, Mrazné ještě větry nevály: Obligatních vítr examinů Rozpráší tu mladou vlastenčinu. Neb jen z lásky ne však z obligací Mládež naše vlasti svůj dluh splácí. Národní básník.
Jeden rubl platil Puškínovi Za jeden verš kupčí průmysl; Mně pak národnímu básníkovi Nedal vindry za můj nesmysl. Puškín za mzdu duchovních svých darů Z Kavkazu se vrátil dvorákem, Hojně častován byl od bojarů, Já však svobodným jsem horákem. Bratr Puškín v šampaňském a čaji Ráčil napájet se ohnivém, Ale v Bechynském já zůstal kraji Českým flegmatoušem Češpivem. 92 Puškín sám byl svojím kritikusem, Básník materštinu vybrousil, Mně pak Česká Matka hrozí Brusem, Abych oprav do ní nevtrousil.3 Puškín nevyšel zdráv ze souboje, Který spískala mu žárlivost, Já bych nedal krve kapky dvoje Za tu romantickou šílenost. Básník romantický.
(Deklamuje veršem klassickým.)
Sněžko ty klesni, a Tatry se třeste, Skály ó sřiťte se na hlavu svou, Do všehomíra, ó větry! tu věst mi doneste: V tom roku vzal mi sok Angelu mou; Já mu mečem kolo lebky zašustím, Já soka svého beze msty nepustím, Neb do krutého vrazím jemu srdce tu dýku, Ježto i sloužila druhdy Rinaldu setníku. Kriminální rada.
Příteli, ta vaše poezie V našem kodexu má komentár, Za hrozbu již kaptura vás skryje, Tam váš poetický zhasne žár. Budou na vás svědčit jeřábové, Jako svědčili jsou Ibiku, 93 Kdybyste byl v Anonymusově Básni chvalopěvcem zbojníků. Staročech.
Ač nám Hecker, ač i Wutke slezský Letos panslavistů nadával, Přec by rád byl mnohý autor český, Kdyby pravopis jen český znal. Básníka třetího exemplář třetí.
Já jsem něžný básník jenžto umí Dobře rýmovati slast a vlast, Jenžto na smysl svých veršů čumí Jako na myš vnady prostá pasť; Za pět let jsem složil devět znělek, Spolu deset básní ku jmeninám, Osm kusů bylo na výdělek, Jiné básně směřovaly jinam. Psal jsem mnoho veršů na ni, o ní, Pro niž levé oko slzy roní, Pravé na bok pokukuje dále, Aby nezhas’ plamen lásky stálé; Nyní ale ostřím ku eposu Na květnatou louku svoji kosu, Abych všecky motýle s ní splašil, Abych zpěvem komářím vlast strašil. 94 Recensent.
Knihy haním, chválím, nic nevěda, Cokoli v nich obsaženo jest, Větší jsem než Zbyněk Abeceda, I své vlasti větší dělám čest; Nebo Zbyněk jenom knihy spálil, Autorův jich ohněm nekáral, Já bych oba do hranice svalil, Mstivou duší do ohně byl vál: Nebo víte, že jsem v duchu čilém Nejoutlejším v světě lidumilem, Leč kdo nedbá mojí zištné rady, Rozum nespasí ho od záhlady. Ředitel.
Na tkalcovském stavu Pravdy tkejte Dále pásmo těch svých předházek, Každý sebe sám se dotýkejte , Že má větší cenu nahlížejte Svatě dotýkaný obrázek: Pravda, byť i bez zázraku byla, Mnoho bludařů již obrátila! Študent.
Dost jsem se v tom roku namudroval, Až mně mozkovice brněla, 95 Z lásky k roku rok jsem opakoval, Aby moudrost má víc prospěla. Mistr I.
Pomniž přece miláčku ty soví, Jak se jarní rychle ztrácí květ, A pak vyšší Mathesis ti poví, Že dvanáct škol dvanáct činí let. Mistr II.
Ač mi letos ten den po dušičkách Vítr vyfouk’ z kapsy expliky, Nezůstal jsem v škole na holičkách: Katalogu čet’ jsem rubriky. Mistr III.
Ač mi vzdor mých okrojených žáků Letos pěknou spískal příjemnost, Přec se nezbyla těch škodných ptáků Moje Tullianská výmluvnost; Ale jako Italii matku Onen otec vlasti zachoval, Když ve hrozném Katilinském zmatku Proti kommunistům hromoval: Tak i já své vlasti dbáti budu, Ne quid detrimenti capiat, Kdyby mne chtěl užit za rozhudu Ledajakýs klučík „Audiat“; 96 A když ničeho zde nepořídím Buda Pavlem – s evangelium Z této Samarie dál se sklidím, Abych spásu kázal pohanům! Kandidát I.
Já jsem v loni seděl na lavici Jako Kocourkovský premiant, Rád bych letos vstoupil na stolici, Na níž stáli Herbart, Krug a Kant. Neb jsem při té školní interádě Dostal oslí kůži s pečetí, A jsem trouba v sofistickém řádě, Jenž dle Němců česky klevetí; Protož chtěl bych toho učitele, Který daroval mi dvojici, Na vědecký souboj vyzvat směle, By mně za dvojku dal trojici. Kandidát II. (rozený Čech)
(Bibliotekáři přísedícímu.)
Loni zabral jsem se v Arabštinu, Letos Sanskrit rád bych vykládal, Prosím, neslyšel jste o Gervinu? Bych tu vědu z něho vybadal, Půjčte mi jej zejtra na hodinu, Abych Bramínem se rychle stal. 97 Bibliotekář.
Věřte Gervinovi víc než Vedám; Též mi ale račte věřiti, Že tu knihu dávám erga schedam, Na zdařbůh jí nesmím půjčiti. Kandidát.
Tedy ku prvnímu výkladu Vezmu Romani-Čib na radu. Bibliotekář.
Puchmírova díla všecka máme, Po novém pak roce vám je dáme. Kandidát.
Kde pak tento Puchmír bramínoval, Nežli v Kalkutě své kosti schoval? K jaké vlastně náležel on sektě, V jakém vychován byl dialektě? Tato věc jest velmi důležita, Samskritistům nesmí býti skryta!4 (Bibliotekář se od něho odvrátí a jde mezi svými po svých.) Právní přítel.
Ač mně mnohá starost jako můra Na mém měkkém srdci ležívá, 98 Summární ta krátká procedura Přece nepohřbí mne za živa! Lékař.
Ač i homoeo- i hydropati Do řemesla našeho se trou, Přece lidé, jejichž rozum platí, Na allopatii dále mrou. Divadelní herec.
Ač jsem recensentu za kritiky Letos platil tolar kulatý, Přece se mne dotek’ z politiky Mého přítele brk špičatý; Ale měl jsem při tom za útěchu, Že mne s pavlače lid oslavil, Když se k mému hrálo ku prospěchu, Jímžto dluhy své jsem zapravil. Koncertista.
Ač jsem onen slavný koncertista, Kterého se ulek’ Lipińský,5 Letos znám já sobě rovných tři sta, Budu tedy šumař Šuminský. Kupec.
Ač mne lidé letos pomlouvali, Že se dopustit chci bankrotu, 99 Dokážu jim, že v tom roce lhali; Udělám jej příští sobotu. Ouředník-Praktikant.
Ač jsem zrovna letos ve své službě Dokonal tři olympiady, Přece adjutum mé dlouhé tužbě Tři sta zlatých dalo náhrady. Mladý rekrut.
Ač mi láskou Ferdinanda krále Sleveno jest služby sedm let,6 Přec bych v Praze na vojnu šel dále, Kde jest mír a švárných děvic květ. Starý mládenec.
Ač ten rok mne dále o rok šinul, Ač mi posněžil část vlasů mých, Přece částku hlavy opominul Jeho krutý kamčadálský sníh. Vdovec.
Ač mne ve svém masopustním roušku Rok ten ku novému sňatku zval, Přece jen jsem zůstal na podpoušťku, A třem princeznám jsem kvinde dal. 100 Ředitel.
Na tkalcovském stavu Pravdy tkejte Dále pásmo těch svých předházek, Každý sebe sám se dotýkejte, Že má větší cenu nahlížejte Svatě dotýkaný obrázek: Pravda, byť i bez zázraku byla, Mnoho bludařů již obrátila! Mlynář-Prorok.
Ač na ujmu hydropatních mlýnů Oheň mele nám dost meliva, Přece klín se musí podat klínu, Až nám nezbude dost paliva. Až pak na nás od severní točny Seveřice mrazná bude vát, I jak kuře pod křídloma kvočny U kamen se prázných budem hřát Tehdáž – – – – – Mašinista na železnici.
Ejhle! pohlédněte na proroka, Jenžto maje hlásat minulost, Jako kvočna o budoucnu kvoká, V teplé společnosti zimní host; Já jsem ředitelem u mašiny, Která světy rázem spojuje, 101 Která více nežli pární mlýny Nad palivem zhoubně kraluje,7 Přec se ani v nejpozdnějším času Nedostatku dříví nesmím bát, Před mrazem pak do poledních pasů Na své mašině se budu brát, Ubi bene ibi patria To jest Credo mé a Gloria. Vlastenec. (S užasnutím.)
Milostivý Bože! buď s námi. Jaký železný to vlastenec! Našinec má sedět za kamny, Pleta sobě kvítí na věnec. Tichošlap.
Já jsem velmi mírným Tichošlápkem, Vyhlížím jak zmoklá slepice, A jsem přece kočičím jen drápkem, Závisti a hněvu směsice: Bez srdce jsem, stvůra necitelná, Pláštěm pokrývám se přímosti, I jak bavlna ta potutelná Cizí čest vraždívám v tichosti. 102 Lučebník.
Bavlna dřív byla pomocnicí Na palčivou opařeninu, Nyní prachu má být zástupnicí Na lidskou i lesní zvěřinu!8 Starověrec.
Ejhle! jak se divně mění časy; Osvěta jak dravý lidožrout Svoje dítky sžírá na pospasy, A svým proudem vlastní hltá proud: Smrtonoš jsa Dobropána sokem, Novou vraždu vymyslil tím rokem! Baron.
Letos bylo v Čechách zaječiny Mnohem méně nežli koroptví, Tím pak lonské byly mrazy vinny, Snad se budoucí rok napraví; Já pak myslivci, jenž dlouhá léta Moje lesy věrně pěstoval, Že po zvěři mrazem bylo veta, Milostivý chléb jsem daroval. Rolník.
Není ještě velmi dávno tomu, Že jsem chroustem, že jsem chámem slul, 103 Že jsem vězel ve svém nízkém domu Jako zaražený v plotě kůl; Čas, co jako kapka dlabe kámen, Srdcem milostivých králů hnul, Křivda vzata byla na exámen, Já pak z otrlosti procitnul: Nuže pilnou prácí budu stále Velebiti nebesa a krále!9 Propuštěný plnomocník.
Dokud vesničan byl pod mým bičem, Zadal jsem mu mnoho bolných ran, Teď chci býti jeho ranhojičem, S vrchního jsa stupně odehnán; Abych tedy znovu k biči pomoh’ sobě, Chirurgii selskou tisknu v této době. Deputovaný ...ských komor.
Nelituju že jsem v oposicí Letos namáhal svých outlých plic, Rád jsem slyšel svůj hlas vřískající, Ač jsem nepořídil nic a nic. (Důvěrně šepce mandarinovi do ucha.) Promiňte mi tuto směšnou marnost, Já se s mandariny snáším rád, Ale chtěje získat populárnost Jsem té městské luzy kamarád; 104 Protož chodím často na výzvědy Mezi populárnost do besedy. Mandarin.
Pravda, často jsem se usmál v duchu, Škola když se stala z komory, A ty dlouhé chrie mému sluchu Daly znáti směšné rhetory, Kteří v zemi české, kteří v Dánsku Dcerky Tevtonie hledají, A své pravé Matce po germansku Místo pižma ingoust dávají. Žebrák kmet.
Ač jsem mnoho zkusil tímto rokem, Stál jsem o rok dále od hrobu, Nyní nežli krok se mine s krokem, Smrt snad sejme moji porobu: A přec vám se vyznám s upřímností, Že jsem více nežli mnohý král Užil tiché v světě blaženosti, Že bych z něho nerad již se bral. Včelař.
Včelař jsem, a jestli více medu Moje včely vloni nedaly, Nesmíte jich vinit bez ohledu, Že med právě samy střádaly: 105 Až víc oulů v našem bude sadě, Více medu bude dáno vám, Nemůže oul jeden ve svém hladě Být svým almužníkem sám a sám. Jen kde ouly společně se sňaly, Před hladem si dobrou radu daly. Voskářům pak na sloupky a svíčky Snesou dosti světla na dušičky; Čím jsou ale včely hladovější Tím jest žíhadlo jich špičatější. Jestli tedy naší siré včelce Mělo žíhadlo v čem loni vadit, Koho bodla, letos bude hladit, A jen škodné bude bodat smělce.10 Rozumný člověk.
Ovšem dopustil se hrozných hříchů Minulý rok – otce svého syn; Rádi však mu promíjíme v smíchu Pásmo kriminalních těchto vin. Ředitel spolku.
Ať již rok ten tiše v hrobě hnije, Nedejme mu na cti utrhat, Vypravíc mu slavné exequie Utrhačům spravme pereat! 106 I. Sbor zpěváků (zpívá):
De profundis clamavi ad te Domine. II. S b o r.
Tot vultus sereni, Tot mores amoeni Abeunt, pereunt, nihil sunt. III. S b o r.
(Zpívá vlastenskou píseň z Kotzebue přeloženou.)
Nic netrvá na světě věčně a t. d. (Dvanáctá bije, v tom se kouzelník zjeví.) Kouzelník.
Byste znali svého krajana, Zahrál jsem vám kousek rejdovačky, Komu má hra není vítána, Snad nezačne proto jaké rvačky. Zdurdí-li se Janek nebo Franta,11 Věru zahraju mu furianta, Ano zadudám mu bez okolků, Skočnou a pak z brusu novou polku. 107 Větší a starší kouzelník a zaklinač duchů. (Mluví Goethovými slovy.)
V koutě vyznavači stůjte! Přálo vám se dosti Hostinnosti. Má-li díka Z posluh býti, pozorujte Jenom mistra kouzelníka. (Tu právě nastává Nový Rok.) 108