V zátiší.

Antonín Koukl

V zátiší.
V besídce miláček se vine k družce svojí, nic na světě je více nerozdvojí – zvědavý měsíc políbení uslyší v jich zátiší. Přírody velebnosť opěvá básník vřele, nadšení proudí v celém jeho těle – od boha v chvíli té se neliší v svém zátiší. Ty’s nejšťastnějším, drahý Václavíčku! Svět v práci posud, ty však pomaličku svůj rozum ztrácíš vína ve číši v svém zátiší. 21