Chansona Azraelova.*)

Chansona Azraelova.*)
Mně věčně utkví v mysli onen den, kdy ze sna byl jsem náhle vyrušen, jsa v žití prvně polekán ohromným tlukem v stěny bran. Zděšeně ku předu noha mi chvátá, obrovským klíčem bran otvírám vrata a žasnu. Pravda to – či pouhý žert? Nás přišel navštívit – slovanský čert!! Ať všichni čerti, kteří se nudí, té historce malou pozornosť zbudí a smíchem budou rudi. Jak ruský švihák dvorně vzdal mi česť, a pyšně děl, že také synem pekla jest, že v prsou cítí touhy pal, by Turků peklo viděl, znal; mou chválil galantnosť mluvností smělou a prosil o průvod kotlinou vřelou a slíbil podstoupit tureckých běd, by Turky i jich žen kyprý vnad zhléd’. ——— *) Azrael je anděl tureckého pekla. 70 Ať všichni čerti, kteří se nudí, té historce malou pozornosť zbudí a smíchem budou rudi. A já se nedal věru zahanbit i vedu hosta ohňů ve úkryt. Zřel bujná tílka sultánek, otrokyň svůdných sladký vděk, jich úsměv na rtu víno jak v číši, jenž nezvad’ ani plamenů v říši. Však hrůza! Pojednou pustil se v šílený cval – že Turek nohy své křížem si dal! Ať všichni čerti, kteří se nudí, té historce malou pozornosť zbudí a smíchem budou rudi. 71