Před jarem.

Eliška Krásnohorská

Před jarem.
Tak slunný vzduch, tak plný úsměvů, dech vesny v něm již dýše; již hrá v něm tucha příštích nápěvů – ó kdy se ozvou s výše? A ve stromech – ó co tam za šelesť vlá s holých korun hůry! Již o květech sní každá ratolesť – ó kdy to pukne z kůry? A živá hruď si blouzní nový máj; co nadějí tu klíčí! Kdy ruka však si upraví svůj ráj? ó kdy již sáhne k rýči? Vše volá v ruch: těch vonných vánků let i teplé záře plání; jen země kol je tvrdá, sníh a led! Kdy uvolní ji tání? [8] Jak mnohý puk v ní dřímá nevzkřísen, v té půdě nesvobodné! Ó kdy se k pravdě vzbudí jarní sen v mé drahé zemi rodné? Kdy paprsky svůj čarodějný klíč jí v mrtvé nitro vsunou? Ó stůjme pohotově, v ruce rýč a v srdci lásku slunnou! Víc lásky, víc! Kdy mrazné zakletí,zakletí ten milý kraj nám hněte, my v horoucím jej kryjme objetí, i roztaje, i zkvete! 9