Ověnčená.

Eliška Krásnohorská

Ověnčená.
K čemu, vesno, tolik zdoby nosíš té mé zemi rodné? K čemu tolik perel na ni rosíš od soumraku do dne? Nač jí vroubíš červánkovým zlatem závojové lemy? či to strojíš brčálovým šatem k veselí mou zemi? Nač jí vineš potůčkové pásky zlatě v jaré luhy? jsou to blahé, snubní kroužky lásky? nač v nich tolik duhy? Nač těch korun stobarevné hvězdy, nač ty deště kvítí? K čemu chvalopěvců vzdušné sjezdy? co se bude díti? [19] Nač ty vůně, paprsků těch množství; nač ten příval krásy? Jaká slavnosť? bude svátek božství nebo lidské spásy? – Není svátku, veselí to není v české zemi mojí! Věnčena se chystá k zápasení, k boji, vždy jen k boji! Za přílbu si zatkne vše tvé kvítí, zvedne štít svůj zlatý, slunce bohem vzňaté na něm svítí, a ten boj je svatý! 20