VLASTNÍ SILOU.

Eliška Pechová-Krásnohorská

VLASTNÍ SILOU.
Nám cizí slunce nedá pohody, nám cizí vláha nedá úrody, nám cizí božstvo nedá požehnání, ni cizí spravedlnost svobody. Byť rajsky vábil cizí zeměpás, zdar nezkvete nám přes cizoty hráz; jen v naší vůli, v našem vytrvání a svorné lásce – spása jest jen v nás! Ten, kdo je svůj, se nedá v cizí vlek, a za cizáckou milost hořkne vděk; než vlastní potupa a cizí klamy vždy čestnější je nepřátelský vztek. 27 V boj titánský se řítí celý svět, nás buran doby žene ve svůj let; v něm vlastní perutí si stačme sami, sic obrů chvat nás v hloubku srazí zpět. A nebyl nikdy poražených pád tak ohromný, jak bude tentokrát, neb spása s kletbou, Ormuzd s Ahrimanem, se nad světem rvou o žezla svých vlád. A byť i triumf s mocí neblahou, šel dnes, to zítřku budiž výstrahou, ať do všech věků pro cíl vlastní vzplanem svou vlastní vůlí a k ní odvahou!