MENŠINÁM.

MENŠINÁM.
Vy předrahé našinské menšiny, jež na cestě křížové, naší i svojí, jste nesly a nesete na lbi své v znoji vždy trnovou korunu otčiny! Vždy obětmi jste – a vždy hrdiny! Vždy k obraně nejkrajnějšími jste v řadě a krvavě čelíte zášti a zradě, vždy v souboji s nepřátel zločiny. Když cizák si na výboj přikluše, vy první jste na ráně útokům vrahů, krev česká vám deptána na každém prahu a nůž vboden v hrdlo i do duše. 69 Jest hořký váš kalich dnes nedopit, vy stateční mučenci, rekové skromní! Ó, kdo české srdce máš, na ony pomni, kdož cizotě brání nás potopit. Vás nebýt, vy bratři tam na mezi, a té vaší nezdolné k otčině lásky, jak příval by zrýval a dral české hrázky, by vepluli cizí k nám vítězi! K jak prokletým hnal by nás proměnám vrah, jenž, co je českého, ničí a tráví! Vy, živoucí hráze, vy buďte nám zdrávi! My víme a slavíme, čím jste nám! My hajme své strážce, své vojíny, své pohraničáře, své soubojovníky! Jim bratrská pomoc buď, ne pouze díky, a se srdcem dlaň, nejen vavříny. Vy však na té národní souvrati vždy vizte, že vaši jsme my, jak vy naši; nechť hrozby všech Němců nás plaší a straší, vás nikdy si nedáme urvati! Ne odcizit! Výhost buď obavám! Však cizácká choutka se schlípí kdys bědná. Vlast zůstane naše, vždy celá a jedná! V ní vždy, naše menšiny, sláva vám!