STRÁŽNÝ OHEŇ.

Eliška Pechová-Krásnohorská

STRÁŽNÝ OHEŇ.
Kol chmurno a hrozivo, čas pro nás vážný: kol za každou mátohou nepřítel číhá! Jen pozor, ať neshasne oheň nám strážný, jenž v půlnoční temna kol z popelu žíhá. Ó nedejme uhasnout chrannému žáru, však srdce mu jediným krbem jest pravým. Ať v zápase větrů a živelním sváru vždy nezmožen hoří svým plápolem žhavým! Nic nemáme v světě než srdce své rázné a plamen té vůle, té lásky v něm svaté, a ten-li nám shasne, pak smrtné a zkázné nás pohltí temno a zničení klaté. 86 Výš vědomí zaplaň, hloub svědomí žehni, ať posvátný oheň v nás nezdolně sálá! V noc hrozivých mátoh, ty plameni, šlehni jak znamení věčné, jak přísaha stálá. Jak očisty záslib a spravedlnosti, jak práva i věrnosti koruhevkorouhev čestná jak ohnivý jazyk, jenž zakletí zprostí řeč pravdy, by mluvila volná i zvěstná. A strážný ten oheň, jenž v srdcích nám hoří, ať vzruchem svým horoucím roste a svítí, ať neshasne v krve ni slz našich moři a mrazný rej vichrů se marně naň řítí. My v zástupech družme se Duchem i tělem k té výhni! Strž mračen ať marně ji hasí. Vždyť oheň jen odplaší vpád dravých šelem; žár vlastních jen srdcí nás ochrání, spasí.