POZDRAV SLOVENSKU.

Eliška Pechová-Krásnohorská

POZDRAV SLOVENSKU.
Jak bílý mráček, v modru slunném plovač, se nese z dálky sem, kde váš je luh, nás v nejkrasší kraj země, v rajskou Slovač, k vám, bratři, sestry, víže touhy vzruch. Ó, zdravíme váš kraj, kde na nebesa zří jako domů horstva hranoly, kde nebe obrážejí zářná plesa a k nebi letí písně na poli. Tam zdravíme ten lid, jenž na salaších jda odevzdaně za vezdejším chlebem, zří k hvězdám v trudech zlých i v tuchách blažších, výš stoupaje, až setkává se s nebem. Kéž v obraz ten, jejž příroda tu kreslí, by nebe na zem andělé mu snesli! Ten zbožně prostý lid, jenž po věk v chatách tich strádal, k Bohu lkal a pánům robotil, kdež násilník mu s bičem šel vždy v patách a z jeho krve tyl, pot jeho pil, zřel k nebi něm, když ducha jeho kati mu jazyk matek drali ze chřtánů; jak v zápřeži jej vodil na oprati a děti kradl mu rod cikánů... Buď zdráv ten lid nám drahý! Z jeho bědy vstal zástup k záchraně a k pomoci! Ty reky slavme, slavné dneška dědy, vás, slovenští vy pěvci, proroci! Z vás na Tatrách se blýsklo; nebe dalo vám k odplatě svých hromů bouřný dech, až do Čech k nám to mocně zahřmívalo a hřmít vždy bude na slovanských rtech! V těch pravdách písní jsme si rozuměli: řeč jedna zní v nich dvojím hlaholem! Všech tužby stejnou vůlí zahořely a všecka srdce jedním plápolem. 96 My za společné, svaté ideály v snu svobody, an v čin se probouzel, jsme Čech i Slovák proti hromům stáli, jež vraždily nás běsně z jícnů děl. Ať oživen krví naší spolnou ty toužebné sny naší svobody jak nám, tak vám touž láskou srdce prolnou, v kmen svorný spnou nás mezi národy! Ať bratři bratřím pomáhají v díle, kmen celý zocelí svou mohoucnost, náš svazek, našich činů svorná píle ať velikou mu stvoří budoucnost! Jsme národ jeden, jedna duše v nás a sjednocením zmohutníme v ráz! Jed cizoty, jed vlastní hadí chásky buď zmařen! Pryč již, bázně příšery! Nám netřeba dnes ničeho než lásky a pobratimské, čestné důvěry. Jen druha druh si zřejmě buďme jisti! Pak, rozhodný když přijde okamžik, ať jedno v přízni, jedno v nenávisti, jak jeden muž jsme sjednoceni v šik. Svět, starý tyran, bdí: nám teprv prýští zdroj svémoci dnes mladý, panenský; však jen ať vlastní svár nás neroztříští, zdráv zvítězí stát československý! Ó, krásná Slovači! Slyš pozdrav lásky vřelé, jejž stokrát vzdáváme ti od Čechie, té lásky dávné, jež ti srdce naše celé s tím dává vzkazem: Drahé Slovensko ať žije! 97
Básně v knize Ozvěny doby:
  1. OZVĚNA.
  2. NA HRANICI DVOU STOLETÍ.
  3. REKŮM NA JIHU.
  4. SLOVAN ĎAUR.
  5. VLAK.
  6. NAD KOLÉBKOU.
  7. VRÁNY.
  8. ZA VÁLEČNÉ VESNY.
  9. SPRAVEDLNOST.
  10. JAK TO BÝVÁ.
  11. VLASTNÍ SILOU.
  12. NAŠÍ KŘÍŽOVOU CESTOU.
  13. PROSINEC 1917.
  14. RANNÍ OTČENÁŠ.
  15. DAR VÁNOČNÍ.
  16. NĚMECKOU PRAHU.
  17. ZVUČ, MLUVO NAŠE!
  18. O BELFORTSKÉM LVU.
  19. NAD BITVAMI.
  20. V ČEM NAŠE SÍLA.
  21. SVÍ JSME.
  22. SVOBODĚ ČESKÉ.
  23. ŽIJ, SLOVANSTVO!
  24. ZA SLAVNÝCH DNŮ.
  25. PO SLAVNÝCH DNECH.
  26. NA VÝSLUNÍ SVOBODY.
  27. S JITŘENKOU V DUŠI.
  28. DNES TOMU ROK.
  29. KU PAMĚTNÍMU DNI.
  30. DRAHÉ SVOBODĚ!
  31. PŘED TVÁŘÍ SVOBODY.
  32. PO DVOU LETECH.
  33. DOŠLO NA NÁS.
  34. NOVÉMU PŘÍŠTÍ.
  35. MODLITBA Z LIDU.
  36. MENŠINÁM.
  37. STARÝ NÁČRT.
  38. ODZVONILO.
  39. BEZ ODVETY.
  40. U CESTY.
  41. DĚTEM ODCIZOVANÝM.
  42. PŘED TVÁŘÍ JANA HUSA.
  43. HLASY Z NAŠICH MENŠIN.
  44. VÁNOCE DĚJIN.
  45. ZA CHVIL VÁNOČNÍCH.
  46. JEN AŤ!
  47. NÁŠ PĚVEC A BARD.
  48. STRÁŽNÝ OHEŇ.
  49. HÁJIT SE!
  50. LEGIÍM NAŠICH HRDINŮ.
  51. TĚM, KDO BOJOVALI ZA NÁS.
  52. BENJAMÍNE NÁŠ...
  53. POZDRAV SLOVENSKU.
  54. NA MOTIV „HEJ, SLOVANÉ!“
  55. JEŠTĚ V BOJ!
  56. POZDRAV SOKOLSTVU.
  57. JÁDRU NÁRODA.
  58. MATKÁM NEZROZENÝCH.
  59. ZA ÚSVITU NOVÉ DOBY.
  60. Od jara do věčna.
  61. U Jejího hrobu.
  62. Vstříc tajům věčna.
  63. Poslání.
  64. VERŠE DŮVĚRNÉ.
  65. DO BUDOUCNA.