TAKÉ MODLITBA.

Eliška Krásnohorská

TAKÉ MODLITBA.
Jsi chrám,božský, věstný van tě plní, když něžný vzdech tvým tichem zazvučí, ty lese, jehož dech se touhou vlní, ty klenbo spjatá z živých náručí! Jsi chrám, když modrem hloubky nejkrasší se nebe do chvělých tvých korun spouští. A jak se nechvít? Trnu rozkoší v té luzné houšti. Jsi chrám, když každým listem nebe vnímáš: lesk jeho zlatý, mráčků jeho stín; s ním záříš a s ním slzíš, lkáš i hřímáš, ty jeho vzkazů všech jsi věrný týn. V něm haluzky tvé nejvýš vrcholí, tam vlají modrem slunným, v opojení, a nadšenosť tvou slavnou šveholí tvých ptáčků pění. 161 Jsi chrám, když sladce jásavými hlásky zveš slasť – ne v srdce ptačí družky jen, i v moje! Chrám jsi života i lásky, a vzpoury duch tu kleká odzbrojen. Jsi chrám, když věštbu svoji mohutnou tvé božstvo líbezné mi zašelestí! Ty věřit učíš mě, – a věrou tvou já věřím v štěstí! 162