VLÁDA TMY.

VLÁDA TMY.
Děs mrazivý nás pálil na duších, když krutá tragedie „Vláda tmy“ kru srdcí nejtvrdších a nejhlubších i se surových vášní závraťmi svým dějem odhalila oči vidu a zjevila: tak vládne temno v ruském lidu... Tak líčen bědný mužík za stara, když ještě v celé Rusi ohromné zněl mocně hlahol: „Život za cara!“ Však v hrdě světlé době přítomné ne rodina, jak v truchlohře, jen jedna, však velká „svatá“ Rus – jak zvrácena, jak bědna! Teď zní to: Život za chtíč Furií, těch nejprv carskou krví opilých, těch, jež krev milionů vypijí, než spadnou se svých stolců prohnilých. Ó, jaké vraždy, padoušstva a hnusy v tom dnešním divadle, v té tragedii Rusi! Sám Ivan Hrozný, tak jak vladařil, jak proslul ukrutenstvím zločinným; dnes kdyby mezi ďábly Ruska žil, jen šprýmařem by zdál se nevinným! Tak Satan nesmál se, jak teď se šklebí; tak nikdy nekřičely kletby marně k nebi... Zběř vrahů věstí světu spásy báj, jež, upředena ze bludic a z tmy, chce násilím děj lidstva ve svůj ráj hnát přes mrtvoly, bahnem, propastmi, však vůdcům těm se kolo dějin smeklo, a výprava se řítí přímo v poušť a v peklo. – 85 I navrací se paměť k „Vládě tmy“ – v to sprostných provinění divadlo; tam hřích se chvěl nad svými obětmi, tam svědomí přec v duších nezchřadlo, neb vrah, jejž v nitře žrala výtka hrozná, štván mukou, rozhodl se, že svou vinu dozná. On zpupnou hlavu sklonil, on se kál a činem očistným svůj zmírnil pád. Dnes – – vláda tmy jen běsní dál a dál a žádný velekat se nechce kát, jen samozvaná hrůzovláda zuří, a zvůle s tyranií, sobství s pychem duří. Tmy vládci dosud do své arény štvou davy zoufalců a rebelů. Ti v kořist pro hladové hyény jdou na smrt bez soudcův a ortelů. V tmy vládcích hnutí kajícná jsou něma – a tragedie ruská ještě konce nemá... Kol tma je příšerná. Kdy přelije se hrůz těch ničivých již přemíra? Sleť k hynoucím, ó dobrý genie, děs odplaš jak zlý sen, zdrť upíra, jenž ssaje žití dech a sílu dusí! Ó prostři světlou peruť nad nešťastnou Rusí! 86