Vánoční pozdrav.

Vánoční pozdrav. (1882.)
Jak holubice bílá noc vánoční se níží; kol paláců a chýží svou něžnou peruť obestýlá. A v křídel hebké skrýši jak mláďata když v davě, hruď k hrudi, hlavu k hlavě, se přitulí a sotva dýší: Tak na své srdce vine a kojí svými dechy noc svatá snivé střechy, ty pyšné a ty v koutku stinné. A v oken oči všecky, v báj démantovou zkvetlé všem vkládá hvězdy světlé a blažený všem úsměv dětský. [92] A plachou jiskru štěstí i lásky hvězdu svatou všem lidem v duši vzňatou dnes pokládá i milosť věstí. Všem jest jak pod křídloma kol vánočního stromu; všech touhy letí domů a všude láska všech jest doma. Všem skráně hladí letem dnes velká peruť obra, tak mateřská i dobrá, jak jedné rodné chatky dětem. Všech srdcím žehná jemně! Ó holubice bílá! Vznes obrovská tě síla nad dětmi jedné rodné země! Ó holubice míru, ó rozpni lásky křídla a se hvězdného sídla vrať v bratrství zas bratřím víru! 93 Ó dej nám cítit sladce, jak pod perutí jednou se dětsky vroucně zvednou všech srdce k jedné svaté matce! 94