POD SSUTINOU BAIREKA.

Eliška Krásnohorská

POD SSUTINOU BAIREKA.
V ráj nejkraššího údolí zří troska z hájů objetí; hrad byl to sličný v dávnověku – již není o něm pamětí; jsou pohřbeny jak poklady, jež zakopány leží tam; jsouť noční zjevy hradu slávou a jeho ději – báj i klam. 11 Tak vážně s výše spanilé zří troska k vlasti hranicím, jak známka v staré knize věků na místě k srdci mluvícím; a nechť i známkou kvítko jest, jež vůní ještě prodchnuto, přec kdo a kdy je v knihu vložil, to dávno zapomenuto. Leč příhoda kol ssutiny tě kárá jemným úsměvem a přemáhá bol zadumání své klidné krásy výlevem. „Což zapomněl’s, ó nevděčný, či nemáš srdce k pojmutí, jak velký dar jsem tobě dala, dadouc ti zapomenutí?!“