FOTOGRAFIE MĚSÍCE.

FOTOGRAFIE MĚSÍCE.
Jak by byl s čtverlístkem laskavec šťastně si utrhnul právě, měsíček, švarný ten krasavec, pyšní se v panické slávě. Oblačný širáček na stranu s pérem, jež dlouze mu vlaje, shlíží, jak s hradního pavlánu princ na své poddané kraje. Dvorně teď pozvedá nad hlavu klobouček s vlajícím péřím kterési hvězdičce k pozdravu; všecky as žárlí, – to věřím! Zářivým čelem se zaskvívá, – očí naň točí se mnoho! Zdola jen šumně se posmívá vodopád v lese: Hoj, hoho! Skryt jako v sníh jedva napadlý chechtá se pod bílé vousy, měsíčkův obličej zrcadlí, vtip ale na něm si brousí. Rozčeřen v škádlivém vlnění přes obraz měsíčku skáče, trhá jej v blysknavé třepení, šklubá jej jak zlaté ptáče. 94 Měsíček volá naň hněvivý: „Jaký jsi malíř ty špatný! Zrcadlo tvé se mi protiví, obraz je chybný a matný. Hlaďounké čelo mi krabatíš, kulaté líčko mi dloužíš, barvy dost jasně mi nezlatíš, stíny kol očí mi kroužíš. Nestojím o tvoje umění! Mistři mě malují nyní: lidé, ti tvorové učení, sami tu poctu mi činí. Člověk – to viděl jsem zřetelně – tvář mou si oblíbil snivou; mířil v ni sklem, které kouzelně maluje pravdu jak živou. Strojem tím čarovným zpodobí tvář moji věrně a čistě, nekomolí ji a nezdobí; pravdivou uzřím ji jistě! Dávno bych rád se tak uzíral. Tobě však radím: nech toho!“ Měsíček dále se ubíral, vodopád hučel: Hoj, hoho! K městu si měsíček popílil; nač by se styděl a pýřil? Směle dbal, aby se nezmýlil, odkud byl člověk naň mířil. 95 Skleněnou střechu, stroj blysknavý – poznal to měsíček všecko; napjal tam paprslek zvědavý, chtivý jak všetečné děcko. V dílně jsou obrazů tisíce; jeden jest na stole zříti s nápisem tím: Obraz měsíce... Měsíček svítí a svítí – Vidí a nevěří, přemítá; to že je tvář jeho skvělá? Zvraštělá, škaredá, skvrnitá, jak kdyby osýpky měla! Měsíčku hlava se točila, div že se neskoulel s hůry; stáhl si širáček do čela, vbalil se do pláště chmury. Holé teď pravdě zřel do očí jednou – a zanechal toho; když přišel zas v lesní úbočí, vodopád smál se: Hoj, hoho! Vodopád starý si pohladil bělavé vousy až k pasu, při zlatém měsíčku naladil skočnou, jak za starých časů, na starou basu. Osvěta 1896.
96