Z pamětní knihy města Kocourkova.

Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský

Z pamětní knihy města Kocourkova.
I.
Nařízení o záležitosti vodní.
Před nedávnem udáno sem bylo, že se sedm lidí v řece utopilo. Slavná rada nucenu se vidí naříditi pro bezpečnost lidí: „Poněvadž se v řece prádlo pere, item, šenkýř odtud vodu bere, item, vepři se tam plaví, item, topit se, že škodí zdraví, 119 item, že se řeka mrtvolami zaneřádí, item, že ten příklad jiné svádí: pročež kdo by v budoucnosti osmělil se v řece utopit, dostaví se k soudu a tam bez milosti musí dvacítku pokuty vyklopit.“ II.
Nařízení o čistění města.
Většina pánů sousedů podali spis před slavnou radu, by z bezpečnostních ohledů následní odstranila vadu: „Před hospodou od pánů ochlastů je naděláno marastu, v němž leží smetí celé stohy; i pocházejí z toho nehody, že mnozí, jdouce zpilí z hospody, padají do toho a lámou nohy. Stížnosti této na základu žádáme, aby bez odkladu náš pan primátor nařídil, by hospodský to odklidil.“ Po slavné rady usnešení byl rozkaz vydán toho znění: „Šenkýři! poroučí se Vám, abyste před domem ty nečistoty uklidil nejdýl do soboty, sic do toho se vloží pan primátor sám!“ 120 III.
Nařízení a) o slyšení kázaní,
b) o karbanu.
Dnes slavný magistrát měl sezení, v němž tato památná se stala snešení: Pro primo: „Slyšíme, že mnozí jsou v našem městě neznabozi, již v neděli v čas kázaní u „vola“ pijí nebo karbaní. My nemohouce trpět tuto neplechu a chtíce, aby všichni v neděli pořádně slovo boží slyšeli, pro větší duší věrných útěchu vyřkneme přání panu faráři, by v neděli, než půjde k oltáři, na chvilku zašel ku „černému volu“ a tam měl výklad a čet’ epištolu.“ Pro secundo: „Též víme jistě, že v soukromém kdes místě se hrají zapovězené hry v karty: cvik, barvička a podobné hazarty; a kdo již více platit nemůže, že bývá zbit, co se mu vejde do kůže. My k zamezení toho neřádu nařizujeme mocí úřadu: „Kdo nemá peněz, ten mezi hráče nelez! Leč mohlo by se také státi, že někdo, maje peníze, prohrál by do jednoho halíře: tomu se nesmí více karty dáti, 121 mohlť by silně na souhráče házet; kdyby se ve hře hádka měla státi, nesmí se nikdo do pranice dáti a spoluhráči ani vlasu zkřivit; sic kdyby zabil spoluhráče svého, tak učiniv jej k práci neschopného, musil by z vlastní kapsy své ho živit. Konečně slavná rada vědět dává, že nejpočestněji a bez nouze se obyčejně hrává v obecním rathouze: kdo nefiksluje, výhru svou tam neztratí; neb slavná rada resty z obce zaplatí.“ IV.
O spravedlnosti neboli šibenici.
Ten den na svatou pannu Hátu slavnému zdína magistrátu novina vážná převelice: že k celé obce neštěstí u kašny v prostřed náměstí je shnilá spravedlnost čili šibenice; zvlášť čekan shora že viklá se a třese, tak že už pranic neunese, ba ani pana primátora, kterýž – jak známo celé obci – je nejlehčí mezi radními otci. Žádána rada za tou za příčinou, by postavila spravedlnost jinou. A slavná rada, vzavši stížnost v úvahu, vynesla nález toho obsahu: 122 „Že je teď nouze, nic se netrží; a protož, než se rada pustí do stavění, že pošle komissi svou k vyšetření, zdaž spravedlnost ještě něco vydrží. Pán primátor, pak sám to na se vzal, že se tam vydá, by to zpruboval.“ V.
Vyhláška dražby.
Slavný výbor letos, jako v loni, prodá dražbou pár obecních koní. Každý koupěchtivý ať dnes v poledne koně opatrně sobě prohlédne; vad později našlých nedbá se pak pranic – slavný městský výbor nestojí už za nic.

Básně v knize Básně a deklamace: