Zimní krajina.

Josef Kuchař

Zimní krajina.
Jdu v krutém mraze zasněženou plání; – jen poušť kol bílá, – v dáli obrys hor jak křišťál čist se v modrý obzor sklání. Klid němý leh’ v ta lada bezeměrná; – jen havran chvilkou vzduchem zakráče, a nad hlavou mně mávne peruť černá. Ta krajina jak já je zamyšlena, – a z dum ční v polích topol k nebesům, a k němu zavátá se chýlí stěna. Já hledím k ní, – hle, hřbitov bíle snící – Můj srdce tluk, mé dumy vtěleny v ten topol tiše k nebi žalující. 22