Bílá růže.

Josef Kuchař

Bílá růže.
Konec září již se blíží, nad parkem je jasno kol; slunce plá, v ně snivě shlíží s pozdní růží smutný stvol. „Konec snům a vzletům smělým,“ šeptat zdá se růže vzdech, „umírám, – jak toho želím: nemřít dívčích na ňadrech!“ňadrech! „NevssátNevssát ňader bujné touhy, srdce puky, lásky vznět – a až mine spánek dlouhý: vzpučet jimi v žhavý květ.“ 37