DUMKA.
Po domově srdce teskní –
nikde nezáří tak slunce jas
a vše nejkrásnější je tu:
vzduch i vody, stromy v květu –
z ciziny chcem v domov zas.
Sladké zkazky duší táhnou –
v modř se drahé hory pnou,
královna měst svoje vděky
ztápí ve zrcadle řeky –
v ní se snoubí s oblohou.
Tisíc čar nám doma kvete;
polem, luhy, hájem zní
nejkrásnější rodné zpěvy,
nejslíčnější kvetou děvy
v městech, vísce poslední.
Tolik kouzla, štěstí doma –
jeden tu jen pro mne stín,
jenž mi hořem srdce jímá:
že mně v cizí zemi dřímá
drahý, jediný můj syn.
29