VII. Žlutým listem zadumčivá

Josef Kuchař

VII.
Žlutým listem zadumčivá
Žlutým listem zadumčivá
jeseň již se k sklonu chýlí; brzo nad tvým růvkem zvedne ze sněhu se domek bílý.
Nad ním jasné mrazné noci dálnou třpytnou výši zklenou, štědrý večer tiše vkročí v tvoji jizbu zasněženou. Vejde jako smilování, odstoupí však v koutek plaše: pod sněhem mu vstříc se ozvou žhoucím tlukem srdce naše. Vánoční strom upomínek třpytné větve vstříc mu schýlí – láska, jaké v světě není, ozáří tvůj domek bílý... 55