RÁJ LÁSKY

Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský

RÁJ LÁSKY
Jak šťasten, komu osudové ráj lásky dali údělem, ráj, jenž nás božským prstem zve, však – božským střežen andělem. Máť nároky sic každý stejné na ráje toho blaženost, a božství všem je dobrodějné. Však cest je různá rozdílnost. Jednoho samo vnese štěstí bezvolně skoro v lásky ráj. Druhý si peklem dráhu klestí a ani neuzří ten kraj. A jiný vidí na obloze malebné ráje odznaky: Za nimi – velí pádit noze a honí vzdušné přízraky. Tu jeden, stoje blízko ráje, nemůže k němu najít klíč a jiný zase, klíče maje, pro ráj ten nemá ani chtíč. 51 Ba málo jich, jimž ráj své klásky v žeň podal už zde na zemi. Však tam, v tom sídle věčné lásky se sklene láska nad všemi. 52