KŘÍŽ PÁNĚ.

KŘÍŽ PÁNĚ.
V malé jizbě u stolečku sedím, v pravo, v levo, kolem sebe hledím; všude temno, povyhaslý zrak zírá v hustý závoj, v šedý mrak. Sladkou slzu a zas bolnou dávám v obět dobrovolnou svaté Boží Mateři; stávají se věci divné, obraz Matky-Panny živne – – ubožák, kdo nevěří! S duchem shaslé oči žasnou, vidím nebes Paní krásnou, velebně jde ke mně blíž; Královna ta v rajské kráse jako matka usmívá se, podává mi svatý kříž. Vidí oči moje vlahé znamení to spásy blahé, v duši vzrůstá sladký žas; ruka má kříž k hrudi vine, libost svou mi Marja kyne a jak přišla, vyšla zas. 3 Opět temno všude kolem, roznícený sladkým bolem s křížem klesám v kolena; pokorně se k zemi shýbám, posvátný kříž vroucně líbám; s kříže zář jde plamenná. Se zápalem pořád větším líbaje kříž – – dlouho klečím pokorný já služebník; za tu milost neskonalou láskou ještě nedozralou vroucně šeptám vřelý dík. Dotkla se mne jemná ruka, anděl tak mi v duši vnuká: „Vstaň, a se mnou vol se hnout; na cestu se vzduchem dáme, blaze spolu vykonáme na Golgotu svatou pouť!“ Anděl Páně orlem letí, přestala se bázní chvěti ruka v ruce anděla; a jak blahá a jak mila, podivná ta chůze byla radostná a veselá. Stanem u Jerusaléma; ten své staré slávy nemá, a již krokem pěšky jdem; hruď se plní novým žasem a já počnu zvučným hlasem rozmlouvati s andělem: „Kalvaria to má býti? Vždyť tu vidím krásné kvítí, kde dřív tvrdý kámen bylbyl, 4 šedivá zde druhdy skála vedle skály smutně stála, a tu cestu poutník ctil. Ctili známky Krve Páně která tekla s Božské skráně, pokorně se shýbali; na kameny každou chvílí kajicníci slzy lili, každý kámen líbali.“ Průvodce můj, anděl svatý, pochybnostmi mými jatý, na chvílečku klidně stál; na nejasná moje slova nauka zní pro mne nová, odpověď mi vážně dal: „Horlivě napínej pozornost svou: Kameny krvavé posud zde jsou; tisíce poutníků za každý rok slzami svlažují každý svůj krok; ctívají v modlitbě roznícené Kristovy šlepěje posvěcené. Poutníků slzy, jež vycedili, v pestré to kvítí se proměnily. Stolisté růže tu oko tvé zří, že to jich láska je, v nebi se ví; útěšné violy na obzoru rostou a voní zde za pokoru; lilie bělostná pro všechen svět značí zde andělské čistoty květ. Záhony milostných konvalinek vštípil zde nejeden nábožný rek. Kdokoli Bolestnou Matku zde ctilctil, slzičky Marie bohatě sil; mučenky hlásají hříšníků žal, pro který Spasitel milost jim dal. 5 A tak těch květinek každičký druh znamená poutníků rozdílný kruh, voný a pestrý všech květin ten háj chválí a dobře zná nebeský ráj. Na nebi blaží nás zázračný zjev, kvítka ta zalévá Kristova krev. Jediné krůpěje potřebí jen, blažen by každý byl, na celý den. O kéž by pěvců všech nadšený sbor k pravdám těm obracel národa zor!“ Za řeči došli jsme na horu již, kde se skví přesvatý Ježíšův kříž; anděl mi ruce dal na ramena, oba jsme poklekli na kolena. Cítil jsem, čím nám jest nebeská vlast, poznal jsem, věčná kde naše je slast. Dlouho jsem v modlitbu pohroužen byl, se světci u trůnu blaze jsem žil. Anděl mne vonnou svou lilijí tknul, a já se s blahého místečka hnul. Pohlédnul jsem vzhůru v nebe, obrátil zrak kolem sebe; a hle, nové divné zjevy – – odevšad k nám zněly zpěvy, ze všech končin vlasti české zaznívají písně hezké. Drahá vlasti, nejen kroje, pestry jsou i písně tvoje. Bratří pěvci bez obtíže sestoupli se v stínu kříže; svatosvatý nástroj spásy spojenými ctili hlasy. Anděl všem nám vlídně kynul a hned hlučný jásot minul; tajili jsme v sobě dechy, anděl mluvil slova těchy: 6 „Buď slaven Kristus, věčný Král, on zde Vám spásu vyjednal; buď chválen jediný Bůh náš a vítán mi buď zástup Váš. Vám heslem jest, to národ slyš, jen samospasný Páně kříž; v tom znamení se vítězí, blah ten, kdo v bludu nevězí. Kříž Kristův budiž předmětem a věrným vůdcem pěvcům všem! Zlý duch Vás ovšem nemá rád, on počíná už nyní štvát, Vy nástrah těch se nebojte.nebojte, v šik nezlomný se sestrojte. V tom boji Pán Vám Mistrem buď, jen láska ke všem plň Vám hruď. Bůh posvětiž Vám cit a um a tak se vraťte k domovům!“ Lilijí dotekl našich se retů, k nebi se povznášel v zázračném letu. Všickni my u kříže rádi jsme klekli, hlasitě slib svůj jsme před Bohem řekli: ,KristeKriste, rač žehnati horlivou snahu, ku slávě Boží a národu k blahu!( 7