Osiřelá dcera.

Osiřelá dcera.
Oh, matičko má roztomilá, mně blaze bylo, když jste žila; a nyní, kdy bol v duši mám, vždy vděčně na Vás vzpomínám. Já dobře zřím tvář Vaší vlídnou a slyším tu řeč Vaši klidnou; kdy hlavu jste mi hladila, kdy moudře jste mi radila. 62 Ta Vaše slova, dobré rady, se ozývají vždy a všady, ať při své práci sama dlím, ať v noci o Vás sladce sním. V tom duše má je opět blahá, můj ret Vás volá: „Matko drahá! Ó nechoďte již ode mne, zas dny mít budu příjemné!“ Hned v trudné duši své se ztiším, vždyť něžná Vaše slova slyším: ,Jen tělo mé má lehká zem, však duchem stále s Tebou jsem.‘ ,Když modlitba Ti se rtů plyne, a slza se Ti z oka line, já vzlétám před trůn Nejvyšší, je dávám v oběť Ježíši.‘ ,Když vyhovuješ každé práci, duch můj se k Tobě stále vrací, a přináší Ti ku dílu zas novou hojnou posilu.‘ ,Buď ctnostně živa bez ustání, Bůh dá Ti Svého požehnání; zloch nelapí Tě ve svou síť, Ty budeš se mnou blaze žíť.’ Ó ano, dobrá, milá matko, již vím, proč bývá mně tak sladko, vždyť pořád u sebe Vás mám a v smutku pramen těchy znám. Můj trojjediný Bože, Tobě chci chválu vzdávat v každé době! Buď zdráva, Boží Rodičko, i Ty, má dobrá matičko! 63