Láska k bližnímu.
Boha nade všecko miluj,
k bližnímu se láskou schyluj,
ano, miluj ho jak sebe,
zabezpečíš sobě nebe.
Bližního měj křesťan za dobrého,
než zví o něm něco opáčného;
jeví-li však bližní nevěru,
nevěnuj mu žádnou důvěru.
Prospěšen buď bližním všem
slovem svým i příkladem.
Křehkost lidskou dobře znej,
chybujícím shovívej,
laskavou jim radu dej.
Upřímně se za ně modli,
by se rychle s Bohem shodli.
Jak Ti možno v stavu Tvém,
buď jim strážným andělem.
Bližnímu-li křivdu dělá
pomluva neb ruka smělá,
zastaň se ho slovem svým
nebo skutkem zmužilým,
poučíš snad násilníka,
pravdy práva protivníka.
Ukřivdí-li někdo Tobě,
nepopouštěj uzdu zlobě;
v nevinno se duši těš,
Bůh že zjeví jeho lež.
Ctnostmi umoř símě dračí,
rozsívané pomlouvači;
67
přijde jistě přísný den,
kdy lhář bude objeven;
vyšli k Bohu prosby hlas,
aby napravil se v čas.
Po nábožných lidech baž,
přízně jejich sobě važ;
zbožných lidí věrná přízeň,
moudrým plaší trud a trýzeň.
Zbožných přátel vážné rady
odstraňují škodné vady;
povděčně ty rady slyš,
sám se o tom přesvědčíš.
V lásce k bližnímu se tuž,
bližnímu kde možno služ;
čiň, co jest mu k prospěchu,
stroj mu blahou útěchu;
nemineš se s bohatou
na věčnosti odplatou.
S bližním zbožným rád se sluč,
od něho se ctnostem uč;
vděčnost ze rtu tvých mu zvuč,
skutek tvůj mu za to ruč.
Kdo se chlubí tím, co činí,
zásluhu svou sám si špiní;
čekej, až tě budou lidé chválit:
„Ten nás nechce svými skutky šálit.“
Slepička-li snese vajíčko,
paní své to hlásí maličko;
chlubný člověk celý obvod zvroubí,
zásluhy své lidem stokrát troubí.
Slyš, Bůh zásluhu Tvou ocení,
netřeba Mu tvého troubení;
68
lidé skutek dobrý poznají,
chloubou Tvou se klamat nedají.
Dobrý skutek z lásky k bližním splyň,
kde jak můžeš, skromně, dobře čiň;
ani vlídné slovo jediné
s hojnou odplatou se nemine.
Vše, co mluvíš, konáš, anděl tiše
do své knihy pro soud Boží píše.
Nedbej lidské chvály, zemské odplaty;
Bůh jest Odplatitel nejvýš bohatý.
Kdo se dobrým skutkem chlubí,
zásluhu svou sám si hubí.
Dobré skutky bližních chval,
by je každý moudrý znal,
a se dle jich příkladu
také dobrodincem stal.
I Ty sám čiň dobré skutky,
plaš, jak můžeš, trud a smutky,
za potěchu bližním danou
odměnu máš uchystanou.
Dobré skutky Tvé Bůh vidí,
netřeba Ti chvály lidí,
blah, kdo chválu Boží klidí,
ten se jistě neošidí.
Do okna-li hlídá sousedovi bída,
dárkem svým ji zažeň hned
také laskavý Tvůj ret;
jemu dávej pro těchu
dobrou radu, útěchu;
u něho též časem prodli,
a se za něj Bohu modli;
69
dar Tvůj, radu, prosbu Tvou,
doplní Bůh mocí Svou.
I když člověk zchytralý,
pro žaláře dozralý,
jak se’s pozděj’ dozvěděl,
vylákaný dar Tvůj měl:
almužny té nelituj,
napraví snad život svůj;
arciť, už se nedá vidět,
bude strach mít a se stydět.
Věz, že ani tento dluh,
nebude Ti bez zásluh.
Budeš-li však volán k soudu,
svědčit musíš o nekloudu,
aby za svůj zločin pykal,
a zas práci řádné zvykal.
Vida, že šťasten je zbožný Tvůj druh,
jemu že patrně žehná Pán Bůh,
upřímně milého blaha mu přej,
příkladem jeho se poučit dej.
Nábožně modli se doma i v chrámě,
v práci své napínej oko i rámě;
ku ctnostem dítky i čeládku veď,
na dobrý pořádek v domě svém hleď.
V neděli, ve svátek doma rád dlívej,
s rodinou bav se a čtávej i zpívej;
za klidných večerů po práci denní
pro muže, pro otce hospoda není;
pomoc Svou Tobě dá laskavý Bůh,
budeš tak blažen jak zbožný Tvůj druh.
70