Jestřábi.

Beneš Metod Kulda

Jestřábi.
Nade dvorem jestřábů dvé krouží, kruh ten zvolna níží se a ouží; kohout slípkám výstrahu dal křikem, družky v kůlně ukryly se mžikem; kvočna nebezpečím rozčilená, volá kuřata svá rozptýlená. Kuřata se sběhla do chumáče, kvočna kvílí, chvěje se a pláče. Žasnete a slyšte, nastává volapykem ptačím rozprava. Jestřáb s družkou vznáší se a praví „Kvočno, pomni na to naše zdraví! Prolétáme nadpozemské zvůry, jichžto neznáte vy, sprosté kury. Vlastí jsou nám hvozdy, šedé skály, zpytujeme divy v blízku, v dáli, 91 osvícení zázračnými zjevy osvítit chcem lidstvo svými zpěvy (!). To však není pro vás, nízké tvory, a přec chcete činiti nám vzdory; svrchovaných práv nám upíráte, potřebné nám půdy ubíráte. Vy jen po dvorku se plazíte, zadinou se nuzně živíte; neschopny jste vysokého vzletu – jaký užitek z vás kyne světu? Na vydatné přišli k vám jsme lovy, by se rozproudil náš život nový. Kvočno, slyš, a dej nám kuřátka, neprospěšná, chabá zvířátka; popřej nám jich křehoučkého masa, zvíš pak, jaká povstane z nás chasa. Nechať rod tvůj rychle vyhyne, jen když náš rod činnost rozvine!“ Kvočna strachem pořád hůř se chvěla; miláčky své zachrániti chtěla; kuřata pak k sobě přilnula, v chumáči se ani nehnula. Kohout také nebyl beze bázně, v koutě skryt však odporoval rázně: „Rod náš skromný, užitečný, chudý, smělcům vám že odebírá půdy? Uplynulo, tuším, třicet let, kdy již pánem zde byl otcův děd; vyprávěl též můj děd mému otci o zděděné naší pravomoci; já pak sám vám nepochybně svědčím, že se náš rod chlubí právem větším – 92 nežli vy, jimžto teprv po dvé roků závist vidím v dravém vašem oku. Jest to věru drobeček jen malý, co jste do té chvíle vykonali; leč, že každý, rád-li k vám se blíží, odpuzen byv soustrastně k vám vzhlíží. Nevíte, že každá slepička lidem dává živná vajíčka? Kuřátko-li zlobou vaší zhyne, hlad ne vám, však lidu jistě kyne. Vám-li k vůli mladí kohouti dobrovolně mají zhynouti? Navraťte se do svých vyšších zvůrů neděste však nižádnou mou kuru!“ Na kokše však dravci málo dbali, už se na dvůr sestoupiti jali; statné sestry nebezpečí zřely přikvapily, ač se lekem chvěly; a hned kuřátek dav veškerý posbíraly chutě v zástěry, a je zachránily spolu s kvočnou před tou dravců zlobou přeúskočnou. Jestřábové smutně s hladem svým odletěli k bytům skalnatým; budou konat úkol na se vzatý na vlastní, ne kuřat na útraty. Nevědí, že byli chudáci, je když hubit chtěli luňáci. Nevolte již zobáky si brousit, a ty mladé něžné kury rdousit; vězte, že lid vysoko si cení kohoutků svých milých kuropění! 93
Básně v knize Jiskry a plaménky:
  1. Proslov.
  2. Opatrnost
  3. Hodiny.
  4. Rušitel blaha.
  5. Četba dobrá a špatná.
  6. Pokora a pýcha.
  7. Pracovitost a šetrnost.
  8. Dodatky rozličné.
  9. Rozum bez Zjevení.
  10. Co nás spasí?
  11. Jak se daří?
  12. Těm kterým poetům.
  13. Blíženci.
  14. Domnělý chytráček.
  15. Raději méně, ale důkladně a chutě.
  16. Smělý mluvka.
  17. Otázky a odpovědi.
  18. Velcí páni.
  19. Slib.
  20. Klepy.
  21. Spolek liberálů.
  22. Přetvářka.
  23. Hledej záliby Boží.
  24. Blahoslavení tiší.
  25. Opatrné počítání.
  26. Nezralý mluvka.
  27. Samolibý kohout.
  28. Ochota.
  29. Moderní způsobilost.
  30. Práce zdar.
  31. Jen se nepřeceňuj.
  32. Věda v Bohu zakotvená.
  33. Lékař věrec a nevěrec.
  34. Kuře a dítě.
  35. „Ohýbej stromek, dokud je mladý.“
  36. Která je šťastnější.
  37. Novomanželům.
  38. Věrnost manželská.
  39. Nábožní rodičové.
  40. Jací rodiče, takové dítě.
  41. Nevzdělanec.
  42. Kniha v rodině.
  43. Svobodným dcerkám.
  44. Šťastné manželstvo.
  45. Nešťastné manželstvo.
  46. Tělo a nesmrtelná duše člověka.
  47. Mladé poutnici sv. Janské.
  48. Pokyn.
  49. Buď vůle Tvá!
  50. Vzývání Marie Panny.
  51. Známá jména lihovin.
  52. Důvěra a nedůvěra.
  53. Vzpoura národu nebezpečná.
  54. Neposlušnost.
  55. Pravda spasí nás.
  56. Otec, matka, synové a dcery.
  57. Sourozenci.
  58. Osiřelá dcera.
  59. Blahopřání novomanželům.
  60. Loutky.
  61. Karafiát červený.
  62. Láska k bližnímu.
  63. Pracovitost.
  64. Lenochům bludným.
  65. Není černit jako černit.
  66. Nehodný dělník.
  67. Kde se dobře daří?
  68. Buď moudrým a šťastným!
  69. Nemodlenec nešťastník.
  70. Vzdělanec bez víry.
  71. Dělník lehkovážný.
  72. Dělník opatrný.
  73. Pokyny otcům, matkám.
  74. Nevděk.
  75. Do památníku.
  76. Novověký husita.
  77. Balon nevěry.
  78. Neznatelům Mistra Husa.
  79. Odrodilá chasa.
  80. Pobloudilci.
  81. Slovo starého vlastence.
  82. Jestřábi.
  83. Rázně, ale moudře.
  84. Uvítání Moravanův Praze dne 9. července 1898.
  85. „Moravský den“ v Praze, 10. července 1898.
  86. Krátkozrakost a nahluchlost.
  87. Bílá Hora.
  88. Chlouba kalná.
  89. Chlouba chvalná.
  90. Vzpamatuj se!
  91. Mladý řemeslník Jaroš.
  92. Dne 16. března 1899.