Za tuhých mrazů.

Za tuhých mrazů.
Jak to slunko krásně svítí, na oknech mi kreslí kvítí, až se tomu úkazu divím v lednu za mrazů! Vidím růže, konvalinky, lilie a fialinky, karafiát, barvínek, rozmarinku, jasmínek. I to jest mi k podivení, žádných barev na nich není; žádné kvítko nevoní, nikterak se nekloní. Takou bývá přátel cháska, scházívá jim pravá láska, 36 růže jejich bezvonná pokora pak úhonná. Planá zbožnost konvalinky, lichá věrnost rozmarinky, bez barev a bez rázu jako kvítí za mrazu! Aj já, díky Pánu Bohu, přátely se chlubit mohu; krásnou duši jeví hled, ryzí pravdu mluví ret. Každý ctností libě voní, do duše mi blaho roní; neskrývá se v žádném had, proto mám je všecky rád. Každý z nich je jarním kvítkem, každý živým Božím dítkem; spatřuji v tom pravý div, nebes Pán je dlouho živ! Blaze živ je pro Sebe, pro národ a pro nebe; modlitbu mou denní slyš, ctnostné touhy jejich tiš! Vyslyš, Bože, tu mou prosbu, odvrať od nich každou hrozbu; Jesu Kriste, Ty to víš, že jim heslem Tvůj je kříž! Kříž Tvůj jest jim spasným zjevem, nadšeným ho slaví zpěvem; Maria, Tvá svatá Máť, přímluvou rač při nich stáť. 37 Pros, ať libou vůní dýší, ať jsou denně Tobě bližší; dejž, ať písní lahodnou setbu mají úrodnou.