Dobré sestry.

Dobré sestry.
Hle, jak milo bez dělaných bolů, jsou-li sestry živy v lásce spolu, v nitru svém a v domě mají klid, v milosti je Bůh má, ve cti lid. Milují se dobré sestry rodné, v každé věci upřímné a shodné; žádná z nich se zlostně nemračí, sestra sestru neštve ku pláči. O večeru štědrém laškujíce obě moudře promlouvaly samy k sobě: „Dnešní slavný lásky Boží zjev navždy potlač ve mně každý hněv.“ „Káže národní nám hříčka hezká přes hlavu si házet střevíc dneska; která začasté se hašteří, té prý padá předkem do dveří.“ „Po Vánocích Nový Rok se blíží, nesly bychom snad svých svárů tíži; kde bychom se truchlé octnuly nesvorností zlou a zlovůlí? „OdstupOdstup od nás šedá mlha hustá, nám jen medem oplývejtež ústa; blaha svého pilně hledejme, ku hněvu se svésti nedejme.“ O Vánočním přeradostném svátku obnovily slib svůj Jezulátku: 44 „Nikdy spor a závistivý ďas, nerozdvojí věrné sestry nás!“ A proč vlastně moje tvář se mračí? Proudí-li snad v žilách krev mi račí? Bývá to jen mráčku slabý stín, a ten zmizet musí na pokyn. Metaly zas střevíc po večeři, a hle pata u samých je dveří; zase na rok spolu zůstaly, do hádky se nikdy nedaly.