Črta životopisná.

Črta životopisná.
„Viz, příteli, zde muže bohatýra, šat občanský as jistě v sobě svírá kdys bývalého muže válečníka; ten přímý chod, krok každý stejné míry, ten bystrý zrak, ty pěkné černé kníry, jej prozrazují tuším důstojníka.“ Máš pravdu, soudruh odpovídá jemu, rád přisvědčuji tobě, zvědavému, byl od mladosti ve vojenské škole; stal rytmistrem se v našem vojsku mladý; kde objevil se, býval vítán všady, zvlášť v lesknoucím se kamarádů kole. Však zadíval se sličné dámě v líce, a netěšil jej třpytný šišák více, i dostal úřad pošty, jehož hledal. 59 Vzor pracovníka v úřadovně sedí, tam v účty své, a doma na choť hledí; v tom nikdy ničím mýliti se nedal. Ty měl bys za dnů slavnostních jej zříti, jak na něm všechno leskne se a třpytí, jak hezky všechen oblek jemu svědčí; kord s perletí kol těla poupjatý, a na kabátě jeho knoflík jako zlatý – když v chrámu Páně stojí nebo klečí. I jeho život rodinný je známý, kéž taký byl by všude mezi námi! Mně aspoň jest a vezdy bude vzorem. Má dítek šest a všechny v lásce chová, k nim přívětivá jenom mluví slova, z nich žádné nehyzdí se hnusným vzdorem. On věnuje své klidné volné chvíle jen rodině a choti roztomilé; k nim odnáší se všecka jeho snaha; a k němu kde kdo upřímně se tulí, chce každý věrně konat jeho vůli; tam sídlí radost domácího blaha. Jen se zbožnými mají bližší styky a u nich vládnou křesťanské jen zvyky, duch něžné lásky všechny k sobě víže; když po modlitbě dítky spat se berou, dřív ještě k otci laskavě se derou, a on všem v čelo tiskne známku kříže. Když povinnost mu v hostinci jíst velí, svůj skrovný oběd na dvě půlky dělí, z nichž jednu ve své torbě domů nese; 60 a doma jeho žena ušlechtilá, i všechna dítek chasa roztomilá, hned ze soustečka vděčně raduje se. Věř, příteli můj dobrý, milovaný, nic krásnějšího nad rodinné stany, v nichž v pravdě víra v Boha Krista vládne; tam vévodí vždy žezlo blahé lásky, tam není vidět smutných trudů vrásky, tam není sprosté vzpoury, hádky žádné.