10. Zezulák.

10. Zezulák.
„Já a straka s kavkou, s vranou dávno jsme zde střední stranou; proto prosím zvučným „kuku“, nenadávejtež nám „kluků!“ co se dělo s námi, dobře vím, kajicně vám všechno vypovím. Žeby který odštěpenec zasluhoval chvály věnec za nějaký dobrý čin vedle zjevných četných vin, veřejně dnes popírám. Arciť pak v tom krásném lese nás vším právem tážete se: 24 ,Proč jste šli k nim na besedy, když vám svítil měsíc bledý?‘ Vyznáváme ty své chyby, vy pak zvíte naše sliby. Ošemetní chytráci, známí v kraji pytláci, znali kavky, vrány, straky i můj rozum krátkozraký, a nás sladce lákali ve svůj odboj nekalý. Mne si často vnadívali, chytře ke mně mluvívali: ,Jaká jsou ta vaše práva? Jistoty v nich kdož vám dává? Sestro, řekni „kukuku“, kéžbych měla záruku! K cizímu se hnízdu kradeš, do něho své vejce kladeš. Co se zrak tvůj nahledí, pták-li ti je vysedí? Co se, bídná napotíš, když mu zpěvem lichotíš? A co musíš vystáť mdlob, nedá li mu řádný zob? Dnem a nocí strach máš v sobě, jak se zdaří to tvé robě? Když pak čas mu dochodí, pták jej z hnízda vyhodí. Vaše strana dej se k nám, a my vyjednáme vám za nového řádu svého úpis práva bezpečného. Každý pták tě bere hvízdu musí pustiť k svému hnízdu; bude pilně tobě sloužiť, nářkem tebe nesmí soužiť; 25 dříve než svá holátka nakrmí tvá robátka; pak je nechá u svých dětí, pokud sama neodletí. To tvé právo na bělpuchu zlatem psané pod pečetí uschováme pěkně v suchu nepřístupném dešti, vzduchu. Všickni spojencové naši budou míti život blažší. Vrána, straka, kavka bude mívať místo stravy chudé, místo háďat, pulců, žabek, chutných ptáčat plný žlábek. Hle, my vaši vévodové, obětaví starostové, budem jídať tvrdé kosti, vás ať měkké maso hostí.‘ „Tak nám často lichotili prospěcháři potměšilí, až pak naše strana včera od rána až do večera za velkého hladu dlouhou měla radu. Celé zpěvné shromáždění slyš to naše usnesení. Nežádáme většího si práva, než nám svatý Tvůrcův zákon dává. Může-li míť záměr poctivý, kdo se Tvůrci svému protiví? Smí-li moudrý odbojníkům věřiť? Pánu, který stvořil nás i svět, Jemuž chválu zpíval dědův děd, my se máme hříšně zpronevěřiť? Dokud zrádcové se nenapraví, nikdo z nás již k nim se nedostaví! 26 Zavrhujem jejich nové řády, lekáme se děsné hrůzovlády! Hle, já s kavkou, strakou, vranou nechceme již býť zvláštní stranou! Příjměte nás za spojence, za své strážce, za oděnce! Važme sobě moudrých vůdců. varujme se zhoubných škůdců; rozmnoženou svornou silou zmůžem chásku zarputilou! Svatým řádem svému národu zachováme pravou svobodu! Slavným zpěvem, něžným pískotem, všeobecným hlučným jásotem konalo se nové sbratření za blahého sněmu nadšení.