Tizian.

Karel Kučera

Tizian.
Jen„Jen lítej, blesku, ve smrtícím šlehu a trhej světlem chmurnou oblohu: ty chvilku žiješ ve klikatém žehu – já nesmrtnou zde konám úlohu. Noc bouřná mine, světlé vstane ráno a hrůza tvoje do hor odletí, však nadšeným co duchem vykonáno, potrvá věčně v lidské paměti.“ Dokončil obraz – stojí před Madonnou, jež na plátně tu, v jasném prostoru velebně září, s lící blahosklonnou ve slávě své, andělském ve sboru, královna rajská trůnu na nebeském obdána celá nadpozemským leskem. „Teď, mysli, stůj a zatkni kotvici v to moře pohybpochyb, nejistoty, bludu, nad tebou obraz visí zářící, jak z mlhy tkaný, třpytném ve přeludu. 17 V mé hlavě víří bouřná směsice, vše kolem splývá ve divokém jeku, jen tato tváře nadpozemských vděků mi září šerem jako dennice; co duše lidská, ruce tvořit mohou, a vnady co je světa pod oblohou, vše to jsem snesl,snesl jako motýl zlatý na křídlech ducha v tento obraz svatý. Nuž, ten-li obraz stínem majestátu, jak ruda lesklá podobna jest zlatu, odlitkem krásy, půvabu tvé tváře – a je-li jiskrou z velké božské záře má duše lidská v letu nadšení – ty, panno mocná, dej mi znamení! Hle! dcera moje na smrtelném loži – ó spas, ó spas ji, rodičko ty boží, za život její drahý v oběť měj tu malbu mou, svůj svatý obličej, ó matko boží, přispěj choré dceři, ať v nadšení a v tebe každý věří, ať jistě zvím, zda roven tvému daru ten obraz můj, zda dceři k spáse, zdaru.“ A velký div: ty rysy malované, ta božská postať v němém úsměvu, jak kouzlem jata, v mlze stříbrotkané, již dolů stoupá v zlatém oděvu. 18 A mistr klečí, zázraku se diví, Madonny obraz vstříc mu plane živý, a závoj lesklý, poletavé páry a točivé jich světlomodré pruhy splývají kolem v těla krásné tvary nad hlavou pnouce diadem, zář duhy. „Již povstaň, mistře! K nebes trůnu zdvihlo nadšení tvoje peruť plamennou a letem vznešeným mé líce stihlo – hle dceřin život tvou buď odměnou.“ Vidina bledne v jemném záchvěvu, zas božská panna v němém úsměvu na plátně povznáší se v říze skvělé a půvab ráje, vznešenost má v čele. A mistr spěchá ku dceřině loži ten zázrak věštit, vidinu tu boží: Hle dcera zdráva na lůžku již sedí a zrakem zářivým vstříc otci hledí. 19

Básně v knize Básně: