Černohorka.

Černohorka.
Velmožný„Velmožný pašo! ztiš nevoli, hněvy, z celého hnízda dvě jen zbyly děvy, jež v poutech vedu k tobě v stan, hajduků pelech jako listí, plevy, na skalách zničen, rozmetán. Náhoda divná; krásou děvy jedné až dech se tají, v tvář kdo bílou vzhlédne, na ústa, kalich narcisu, ohyzda druhá hněvem chví se, bledne, a v oku sto má eblisů.“ Tak Kislar aga oznamoval pánu. Pokynul paša, used’ v ottomanu a otrok zdvihnul záclonu, zazněla pouta, při otvoru stanu dvě ženy v němém úklonu. „Odveďte tuto do harému síní, ta první bude všechněch otrokyní; za ztrátu lidí, pokladů, jíž hajduci, ti ďauři kletí, vinni, ta druhá vezme náhradu. 59 Uvažte na strom ohyzdné to tělo, zbičujte ňadra, rozbrázděte čelo, i suchou její šíj a líc, a v rameno, by znamení tam lpělo, železem vpalte půlměsíc.“ – – Vykonán rozkaz; ticho nad ležením, noc chmurná roste každým okamžením, to k útěku jest příhodno: „ó mocný pašo, nad život svůj cením mít jedno rámě svobodno! Rameno jedno stačí pro objetí manžela mého, k požehnání dětí, až pošlu je v boj tobě vstříc; za kořist ptákům zde na této sněti zavěsím rámě, půlměsíc.“ – – „Velmožný pašo! ona bídná žena, bolestí, bičem ještě nezmožená, uprchla, žádné stopy víc, jen pouta její, rudá krve pěna, uťaté rámě, půlměsíc.“ 60