V obláčném luhu Órión zase k půlnoci vzchází(Na)
bleskutnou palicí roj Pléjad stíhaje hvězdný(Na)
jenž perutí sněžnou v okeán plaše v bázni se řítí(Na)
jak zástup holubic marná zloba Siria jímá(Na)
marně požáry metá vlaje hřívou nad zlato zářnou(Na)
jak vzdušné vidiny mládí blaha v pouti pozemské(Na)
v dál mizejí lovcům divokým Atlantovy dívky(Na)
Tak Pléjad v lovu tvůj příchod Dionýsie věstí(Na)
Órión nebo s oblohy žár nese rozkoše síly(Na)
révě že uzrálá slzami v číš lásky se proudí(Na)
s níž bože vševládný hřmíš lidstva i nad bohy vítěz(Na)
Jak zlatitá rosa v květ z té číše se krůpěje jedna(Na)
snesla stopou zářnou v duši Sapfinu hvězdice v pádu(Na)
ambrosií vonnou mámíc hlavu k závrati sladké(Na)
jíž jako stvol lilijí vánkem chví srdce se šťastné(Na)
V noc Sapfó čarnou proto vyšla pod oblohu strážnou(Na)
v týn vznešený aby v myšlének lodi připjati mohla(Na)
plachty tužeb na stožár své lásky k azúru se pnoucí(Na)
Postavu štíhlou říza halí bělavá k patě řásná(Na)
v níž perlí míhavé slzy v chůzi planou mušek ohněm(Na)
Tvář kadeří černou ve vlnách k pasu v lásce se stroucí(Na)
ze stínů lesních svítá jako tůně jezerní(Na)
nad ní blankytné oči blesků jiskrami svítí(Na)
v nichž svoje žáry Eros sbírá chtěje vznítiti lásku(Na)
Na skalném hřbetě zkad moře v nezměrném kruhu spící(Na)
spatřiti možno kde hvězdy na pouti staví svoje křídla(Na)
duch kde bohů šeptá v šum příboje hymnu velebnou(Na)
stanula v snách Sapfó hlaholíc zpěvy jež jako včelky(Na)
vzlétaly z úlu ňader do tiché noci bouřně a sladce(Na)
Tobě věčný dík děvo Kytherejská(Na)
hvězdo nesmrtná za milost blažící(Na)
srdce mé žes v nach květu lásky růžné(Na)
zastřela vlídně(Na)
Blyskavý na vůz labutí jejž hejno(Na)
táhne oblohou mne si vznesla bídnou(Na)
vůz to láska má perutí jež touhy(Na)
hřmí ku milému(Na)
Ó Faóne můj blažený dojista(Na)
bůh co sám kdo v tvář tvoji může patřit(Na)
v hudbě slov sladké hlady vášně ztišit(Na)
v útrobě žhoucí(Na)
Tobě věčný dík děvo Kytherejská(Na)
sen jiný však dnes duši v kouzlo jímá(Na)
svou zlatou rukou mi ochotně přispěj(Na)
kněžno milostná(Na)
Orfeus božský vidinou mi v cestu(Na)
stínem obrovským plane z hvězdna výšin(Na)
písně mé pastýř jeho bůh opáčí(Na)
sám Okeános(Na)
Když divé Maenad tlamy v zlobě sklály(Na)
pěvce na thráckém pohoří v tmu Hádu(Na)
Foiba záštitou zachována duše(Na)
pěvcova lýra(Na)
Hebru po vlnách v okeán ji řídil(Na)
k Lesbu vlasti mé v skalinách kde bezdnu(Na)
v prach tlumí svou zář čekajíc na pěvce(Na)
Orfeu rovné(Na)
Ó paprslek vzniť plamenů nebeských(Na)
veď mne vůlí svou do hlubin kde ve snách(Na)
lýra vzhroužená ševelí ku stínům(Na)
slávu olympskou(Na)
K lýře té což bych pěla hymnu tobě(Na)
v ni by hvězdy zář lily ambra vůni(Na)
zněl slavík i zpěv jásavý gigantův(Na)
k zápasu jdoucích(Na)
Svět kdy bůh tvořil perutí plamennou(Na)
lásky chvěl se tvé všehomíra matko(Na)
nadšený tebou v svoje dílo zavřel(Na)
žár dechu tvého(Na)
Tím dechem věčným co daříš milostně(Na)
Afrodito svět bohy nadpozemské(Na)
dnes tě vzývám dnes tebe zapřisáhám(Na)
splň moji prosbu(Na)
Takto mluvíc Sapfó zdobené čelo růžemi věnce(Na)
tyčila výš rostouc jako stín horských velikánů(Na)
jež v strnutí vážném bory v údolu kývaly šumně(Na)
svědci němí tu pojednou zář bílá vzňala skály(Na)
déšť jisker vodopády světel kruhy nesly se vzhůru(Na)
v háv sněžných vrcholů jež hvězdami blýskaly z dáli(Na)
zem rachotem děsivým otvírala průduchy tajné(Na)
Ó zázrak tamo viz se noří z noci tůně propasti(Na)
Orfea lýra zlatá bílé charitek zjevy s písní(Na)
kol se chvějí co motýli noříce v plamen patu křepkou(Na)
Hleď Sapfó ony tvou bohyní poslány milostnou(Na)
lýru nesou ruku vztáhni jenom směle v skráně si vetkni(Na)
dar božství vznešený jako v poušti kdy v úpalu slunce(Na)
lev mučený žízní hledy v dál krvavými se vzpírá(Na)
zřídla zda lesk uzří z tlamy řev pěnu náhle vysýlá(Na)
v rázu živý svaly v běh spíná vida óasu vzdušnou(Na)
vichru letem cválá kde mu cíl kyne stíny lahodné(Na)
tak Sapfó spěla tam kde čarovná lýra ve záři(Na)
Vlála kadeř volná v běhu spínalo rámě se bílé(Na)
po stráních po horách noha vzlétala v útěku ryčném(Na)
lýra zniká ale v dál plamenem svítíc v letu větším(Na)
V úchvatném Sapfó letu bouří vpřed za kořistí(Na)
ouží dech se její krvavé váznou nohy v půdě(Na)
dál přece dál tamo cíl již tam rázem jako blesku(Na)
v důl upadá Sapfó s Leukadské skály do tůně(Na)
vln mořských v skonu k lýře nesouc ruce v úpadu ještě(Na)
O úděl vznešený jejž tobě usoudila Moira(Na)
ty Sapfó blažená žít lásce a do smrti bloudit(Na)
za hvězdou umění jež lýrou Orfea září(Na)
v oblačném luhu kamž Foibem vznesená byla z Lesbu(Na)