UMLKNI, LOUTNO...
Umlkni, loutno! žalný strun tvých sten
nevzkřísí nám již dávné záblesk slávy!
Ten zhynul, v moři krve potopen,
a marně kletbou zní tvůj hlahol lkavý,
on světem nezahřmí – jen pláče v hrudi –
on blesků boží pomsty neprobudí!
V povzdechu jenom – a snad ani tam,
snad v ňadrech lidských zajde bez ohlasu,
jak bludná hvězda, k dálným končinám
jež spěje bez cíle, v nich hledá spásu –
vždyť v duši lidské je už místa málo,
by srdce v něm si tiše zaplakalo...
Vy stíny zašlé! K vám jsem zvrátil hled –
a zřel jen strast a bídu, dávné žaly,
pak v budoucnost: i tam jen sledy běd,
boj na život, a naděje kdes v dáli!
Umlkni, loutno, utlum nářek v hrudi,
on blesků boží pomsty neprobudí!
33