NÁLADA VEČERA.

František Kvapil

NÁLADA VEČERA.
V rubínech se tavil západ nad spícími líchami, ze soumraku jak by hrozil kraji kdosi neznámý. Jak by černé křídlo prostřel nad ubohou ztichlou zem, aby zdusil, co jí z hrudi k nebi rve se výkřikem. Všecku bolest, všecky nářky, co hruď lidská chová jich, které pouze nocí temnou bloudí steskem po krajích. 14 Zoufání a těžké kletby, zmozolených dlaní trud, jež se tlačí, rvou a lkají ze zrytých těch českých hrud. Šel jsem polem, šel jsem luhem, cítil jsem tu děsnou tíž, černé křídlo netopýří níž se sklánělo a níž. Jak by dravec z černých mračen v skřivanů roj přikvačil, někdo silný těžkou ruku na hruď země přitlačil... 15