JEN JEDNOU...

František Kvapil

JEN JEDNOU...
Jen jednou vešla mladost tichá, zamyšlená v síň mého srdce pustou, temnou tak... Jen jednou vzplála světly každá síně stěna, když ke mně zvedla zářící svůj zrak... A tiše k hodům štěstí usedli jsme spolu, svět máj byl, srdce v sladké závrati... Ta chvíle uprchla! Noc za ní jde zas bolu – jak dávno to! A již se nevrátí... 16