ZEMĚ.

František Kvapil

ZEMĚ.
Zem šírá tonouc v zimní mlze dřímá, sníh jako rubáš kryje les a nivy, již s ledem, s vánicemi přišla zima, a vichr žalm svůj pěje zádumčivý. Vše zdá se mrtvo; nehnutá tiš jímá vsi, města – jak by prchl z nich, kdo živý. Mníš, nad tím krajem Smrt své žezlo třímá, a, mrtvých stráž, plá s výše měsíc křivý. Jak hřbitov nesmírný vše zdá se náhle, kde každý pohas ruch, jenž sluje žití – leč pod hlínou přec duní vzdechy táhlé. A jako v snu když hruď se zvedá ženy, tak pod tím sněhem, který matně svítí, lkát slyším mroucí, nekonečné steny... 31

Kniha Když kvetly máky (1905)
Autor František Kvapil