SLOKY.

František Kvapil

SLOKY.
Mých písní zasmušilý zvuk, květ illusí v nichž záhy zkosen, v tvé duši vzbudil pásmo muk a zrak tvůj slzou chvěl se zrosen. Ne – tobě nezkal štěstí chvil to, čím mé srdce zachmuřeno, ty, v duši zářný vždycky cíl, měj sladký úsměv pro mne, ženo! Nechť co chce chystá mně už čas, v tvém zraku máj vždy pučet může – mně osud trny – tobě zas jen sypej růže, růže, růže! 36