SOUCIT.

František Kvapil

SOUCIT.
Pněl Kristus na kříži. Dav kolem ztmělý stál jeho vrahů: farizeů, kněží. A pod křížem, zrak hořem zkamenělý, zřel matku svou i bolest, co ji střeží. A zášť těch, kteří křižovat jej spěli, již nezřel – v hruď mu jako břitkou spěží se vryl ten žel, jenž nade všecky žely, a z oka jeho slza tryskla svěží. Ta slza sotva dotkla se jí čela, již divná rozkoš v jejím srdci zkvétá – i vzhlédla s úsměvem, strast prchla zcela. Tak v hoře lidské božský soucit slétá, a nechť žel nad žely hruď proklát spěší, – ten Kristus na kříži vždy bdí a těší! 59