ROZBITÉ OKNO.

František Kvapil

ROZBITÉ OKNO.
Z tmy břečtanu a divokého vína, jež starý, zvetšelý dům přepjaly, zří ven, síť pavučin je obepíná, jak v svěžím rámci obraz zčernalý. Prach pokryl je a špína dlouhých roků, rám rozpraskaný a sklo vejpůli, a maně přec, jda kolem, staneš v kroku a duší šleh cit jakýs zhynulý. Pláň kolem v slunci září v jarní kráse, luk pásy, rybník s květy leknínů, sníš, rusá dívčí hlavička teď zase že náhle oknem vyzří ze stínu. Též mnohé srdce skryly prach a hloží, sny mládí rozdrtil blesk s vichřicí, však pohleď skrz – jak oknem zříš svět boží, kraj duše slunečný a zářící. 63