SARKOPHAG PHARAONŮV.

František Kvapil

SARKOPHAG PHARAONŮV. Louvre.
Tři tisíce roků! Mžik jen v žití věků – a kde, rudá žulo, báj tvá o člověku? Prázdným šklebem zíráš, masko, do propasti – před tvým zjevem již se nikdo nechce třásti. Když jsi vichrem spěla na ohnivém voze, tam, kde pěna moře stříká ku obloze, nářek otroků zněl, zmíral pod tvým krokem; prach dnes jen tě kryje, roste každým rokem, špínou, šedou plísní hruď tvou obetkává – prchla tvoje síla, znikla tvoje sláva! A ten bědný žebrák, před tebou jenž k dáli prchal v palném slunci, kde ční k nebi skály, zastřen od Jehovy sloupem noci, mraku, ten měl paprsk hvězdný ve svém klidném zraku, ten pil nesmrtelnost z trpké číše hoře! Před ním kalné vlny rozevřelo moře, Jehova dštil blesky na světlou mu cestu, jemu byla spásou – tobě – metlou trestu! Zvon 2. VIII. 1917.
9