JULIA ALPINULA.

JULIA ALPINULA. Nápis na hrobce mladé římské dívky ve Villeneuve v Alpách.
Zde ležím, Aventinských bohů kněžka nešťastná, kterou sudba stihla těžká – mně mladé bylo v temný Hades jíti, když otci nemohla jsem získat žití. Zde ležím mrtva, modrých jezer v tůni kde břízy zelených se hájů sluní, kde zdá se, věčný máj že musí kvésti, a v lidské hrudi že jen pučí štěstí. Když kol jdeš, pomni, chodče, že jsem posud žít mohla šťastna též, však nechtěl osud – dal Caesar otce, volnost že ctil svatou, uvrci v pouta smečkou rabů klatou. V tom cizím kraji, kde ční k nebi skály, proud bystřin v luh kde s ledovců se valí, v houštinách slavík o jaru kde zpívá, krev otcova v zem tekla spravedlivá. Neb marně bílé lomila jsem ruce, u nohou vraha svíjela se v muce – jak žula Caesar v zášti bezlítostné – co chtěl, se stalo – on, i Fatum zlostné. Jak žít bych mohla? Úpěla jsem k nebi, a kol jen zloba, nenávist se šklebí – za otcem šla jsem k stínům blaženějším... Julia slula jsem v tom žití zdejším. 12