Pohřeb.

František Kvapil

Pohřeb.
Z těch stařen jedna dnes, prý učitelkou byla kdys v mládí – odešla, zkad návrat nebývá! Vždy dlela u okna tak tichá, zasmušilá, dnes radost nebeská již k ní se usmívá. – Monsieur Bonnet, jenž vždy ji také, dokud žila, vítával pozdravem, jenž srdce zahřívá, se teď stal dědicem! A renta pěkná zbyla – i skrovný někdy šat klín zlata ukrývá. 73 Však pěkný pohřeb má! V Rue Mouffetard, v kapli tam se černá rakev s ní teď v středu svíček leskne, a výkrop obstaral jí tlustý farář sám. V průvodu Pension též celý v smutku šel, a byl už prosinec a jitro divně teskné – já nevím – ženy té, tak cizí, mně byl žel!