SPOLU.

František Kvapil

SPOLU. Své ženě.
Spolu šli jsme, půjdem spolu úvalem tím slz a bolu tam, kde klid je každé práci, kam se na vždy žití ztrácí... Snad tam bude radost věnem – na svět strastí zapomenem, na sny zašlé, každou muku – vejdeme tam v ruce ruku. Ale že jsme v každé chvíli bolest žití spolu pili, vzpomínka ta bude s námi, ve hrobě i nad hvězdami! 96