ŽEŇ.

František Kvapil

ŽEŇ.
Žeň kvetla bohatá, jak zlato klasy svítí, však bouř se přihnala, s ní vichr, krupobití. Kde niva jásala vstříc nebi plná vnad, poušť, zkáza, neštěstí teď zeje odevšad. A přišel hospodář: měl hořkou slzu v oku, když zřel, že zmařeno, co dal trud těžký roku. Však dlouho neváhal – on chopil rádlo zas, v zem zasadil a děl: – Je k nové setbě čas! 120