ŠPAČCI.

František Kvapil

ŠPAČCI. – Dle známého motivu. –
Dřív byli němi. Snad je úžas schvátil z té krásy, jež kol náhle rozpučela, leč z večera, když západ hory zlatil, drozd přiletěl, s ním písniček druž celá. A vše tím zpěvem jak by obohatil, jenž rozvlnil vzduch jako zlatá střela – co les měl zvonků, všecky v život vrátil, co květů stráň, v něm jejich zář se chvěla. To bylo plesu, touhy, všecky zraky tou sladkou písní jara zvlhly v mžiku... A špačci: „To my dovedeme taky!“ A hlahol jich se náhle ozval hvozdem, kde zpíval drozd, teď vřavy plno, křiku... – A špačkové jsou špačky, drozd je drozdem. 51