AD TE, DOMINE!

František Kvapil

AD TE, DOMINE!
Hospodine, volám k tobě z prostřed bouří, z prostřed mraků: bleskem šlehni ve útrobě, k písni zapal střely zraků! Vichru nám je třeba k zpěvu, zlatá struna – věnec hadů, a tu píseň, sykot hněvu – píseň tu ti k nohám kladu. Máme slzy, máme žaly, ale meče jenom žádné – meče dej nám, lehnou skály, vrahů pýcha k zemi padne! A když nedáš – píseň moje v srdci věčně hřmít ti bude, vzdechy vyschnou mraků zdroje, trůn ti spálí slzy rudé. Dej nám blesky, dej nám hromy, sami den svůj vrátíme si, oštěp vrahů vichr zlomí, naše bouř v jich zadme lesy! A když nedáš – naše muka rozkruší tvá nebesa ti, gigantů ji zvedne ruka, obrů krokem světy zvrátí. 43 Zalehne ti chaos v světy, hvězdy svrhá do propasti – hymnus velký, divý, kletý vesmírem ti bude třásti. Na mohylu zbude dosti, z kolosů si sklenem hroby, věků hlod tu rakev kostí nerozkruší, nerozdrobí! Hospodine, volám k tobě z prostřed bouří, z prostřed mraků: perlu přidej k slávy zdobě, slávu přidej ke zázraku! Jsme jak kámen v světů moři, kam jej vrhneš, tam se řítí, zavrhni – a věky zboří, vznes – a chválou zajiskří ti! 44