MI-CARÊME.

František Kvapil

MI-CARÊME.
V shluk mirlitonů, rolniček a zpěvu, v smích pierrotů, v jásot debardeurů, v křik šašků, kolombin, proč bez úsměvu tvůj obličej se ke mně chýlí v šeru? Kol vřava bezuzdná, zvuk prasklých číší, kouř, zápach absinthu a punše, vína, leč ty – zdaž sluch tvůj hlahol onen slyší? co šeptá bledý ret, co dí tvář siná? Jdi – tanči, pěj! Pij také rozkoš do dna! Dnes kypí, vře a valí se a hýká! Vše utone v ní, žal i lítost hlodná, stesk prchá v ní a upomínka zniká. A ty – tak mrazně patříš, z nevesela... Hle, víří kankán, větrem letí šaty, vše jeden ples a rej! Pryč vrásky s čela – pryč ode rtů ten malý křížek zlatý! Ah – v oku slza perlí se ti, padá... Již odpusť, slovo mé ať neraní tě – leč co ti dnes? Dřív jásalas tak ráda –! – „Dnes týden – pochovali moje dítě.“ 78