UŽ TEDY NIKDY...

Jaroslav Kvapil

UŽ TEDY NIKDY...
Už tedy nikdy nad kolébkou se nebudeme spolu skláněti, svou rukou hřející a hebkou sny nepožehnáš mému dítěti! Co bude po nás? Zhnědlé listí tvých vavřínů a listy básní mých, trou zpráhlé lidské nenávisti a marnost našich srdcí horoucích. 21 Co cítíme, kdo docílí to, či zrak se proto slzou zakalí? Té krve je mi tolik líto – my budoucnu jí přece nedali! 22