KOUT DUŠE.

Jaroslav Kvapil

KOUT DUŠE.
Jsou v duši místa odlehlá a vlahá, pták zpívá tam, kdy všechno mrtvo kolem, rej vážek těká nad kvetoucím stvolem, a modrem svítí v dálku Psyché nahá. Jdu dlouhou poutí ke tvé duši, drahá, jdu, jakbych kráčel po strnisku holém, jsem sedrán cestou, svědomím a bolem... Krok vázne mi a vejíti tam váhá. 40 Když vše jsem vzal ti, co kdy těšilo tě, tam jistě chvíli sníváš o samotě svůj nedosněný, hrdě dívčí sen. Věř, nevejdu a půjdu dál svou poutí: jsou hroby tam, k nimž nesmím pokleknouti – a poslední je pro mne otevřen. 41