SENOSEČ.

Jaroslav Kvapil

SENOSEČ.
Za červnových nocí srdce dotoužilo, usíná a usne mi... Není možná, aby jaro ještě bylo se slavíky, s vůněmi! Lze teď jenom tušit, zamyslit se časem, nač ta touha veškerá... S posečených lučin když to zadýchá sem, jaká smyslů nádhera! 63 A čím duše více pohnutí se brání jako v usínání, v snách, oč je více vášně ve všem odříkání, více lesku ve hvězdách! Nebude už z rána plno květů v rose, žili jsme a dožili – věru ani nechci, aby splnilo se, co sem dýchlo na chvíli! 64